Dne 7. října 2001 opustil řady českých radiobiologů jejich významný člen, prof. MUDr. Ivan Vodička, CSc..
Narodil se 29. 6. 1932 v Spišské Sobotě. Po vzniku Slovenského státu rodina přesídlila do Čech v r. 1938. Maturoval na reálném gymnáziu v Českém Brodě, v r. 1951 přijat ke studiu medicíny na FVL UK v Praze, kde promoval v r. 1957. Po promoci pracoval 6 let v nemocnici OÚNZ v Kolíně jako rentgenolog, kde v r. 1960 atestoval. V r. 1963 byl přijat na základě konkurzu na Vojenský lékařský výzkumný a doškolovací ústav Jana Evangelisty Purkyně (dnes Vojenská lékařská akademie Jana Evangelisty Purkyně) v Hradci Králové, kde pracoval 12 let, od r. 1975 působil na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové.
Po celou dobu hradeckého působení se věnoval převážně experimentálnímu výzkumu biologických účinků ionizujícího záření se zaměřením na nemoc z ozáření a radioterapii experimentálních nádorů. Jeho zájem se z problematiky chemické radioprotekce postupně přesouval na otázky modifikace radiačních účinků v širším slova smyslu (včetně selektivní radiosenzibilizace) se zvláštním důrazem na význam kyslíkového efektu v radiobiologii a studium kinetiky reparačních procesů. Poslední etapa jeho činnosti se soustřeďovala především na výzkum možností strojové diagnostiky radiačního poškození s využitím metod shlukové analýzy a učících se systémů (adaptivní neuron).
V době aktivní výzkumné činnosti, kdy řadu let působil jako člen řídící pracovní skupiny státního výzkumu, publikoval na 200 prací v domácích i zahraničních vědeckých časopisech a obhájil téměř 2 desítky rozsáhlých výzkumných zpráv v rámci státních výzkumných úkolů i úkolů Československé akademie věd.
Vědeckou hodnost získal v r. 1970, v r. 1978 se habilitoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové, na jaře 1990 byl prezidentem republiky jmenován profesorem biofyziky. Po celou dobu svého aktivního působení se podílel na pregraduální i postgraduální výuce tohoto oboru. Prof. Vodička zastával řadu funkcí v odborných společnostech, ale i ve veřejném sektoru včetně funkce proděkana a děkana lékařské fakulty v Hradci Králové. Byl čestným členem Radiobiologické společnosti, České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a nositelem dalších vyznamenání. Dvě funkční období byl členem výboru Evropské radiobiologické společnosti (ESRB). Ti z nás, kteří jsme pod jeho vedením pracovali si dříve či později uvědomují, kolik nových a tvůrčích podnětů pro další vývoj bylo možné od profesora Vodičky čerpat. Jeho zaujatost pro řešení odborných problémů byla patrná i v době, kdy i přes nelehký zdravotní stav se pouštěl do řady unikátních teoretických prací.
Nelze však ani zapomenout na jeho vřelý vztah k umění, lásku k divadlu, k hudbě, byl vynikajícím klavíristou. Stejně však byl i zdatným lyžařem.
Odchodem prof. MUDr. Ivana Vodičky, CSc. ztrácí česká radiobiologie svého významného představitele, mnozí svého učitele i moudrého a laskavého přítele.